Vážení a milí čtenáři magazínu Egovernment,
prožíváme dnes velice zvláštní a náročnou dobu. Všichni dohromady a každý zvlášť. Způsob života, jak se nám změnil, je pro všechny něčím naprosto novým, často komplikovanějším a rozhodně s určitou mírou nejistoty směrem do budoucna. Jisté máme jen to, že konec pandemie, respektive konec těch opatření, která nás nejvíce omezují, nebude automaticky znamenat návrat k normálnímu, původnímu stavu. Budeme chudší, my osobně i náš stát. Tedy finančně. Zážitky, které nyní sbíráme, naopak řadu z nás obohatí. Například o poznání, že je smysluplnější a přínosnější věnovat se rodině místo vyplňování tabulek v kanceláři. Mnozí z nás bezpochyby v době domácího poustevničení dojdou k poznání, že chtějí dělat něco jiného a jinak. Všichni totiž děláme nyní věci jinak. A spousta z nás zjišťuje, že to jde. Že dělat věci na dálku může být efektivnější, pohodlnější i zajímavější. Elektronicky dnes nakupujeme, studujeme, pracujeme, komunikujeme se svými blízkými, které nemůžeme navštívit osobně, a elektronicky si i pomáháme. Ať se jedná o sbírky finanční, nabídky na ušití, venčení, výrobu důležitých pomůcek … To vše se právě v těchto vypjatých dnech řeší elektronicky, na dálku, rychle a efektivně.
Je to situace velice neblahá, kterou právě prožíváme, ale je to situace, která nám odhaluje možnosti, jaké našim životům elektronizace nabízí. A ukazuje, jak jsme schopni a připraveni těchto možností využít. My osobně i náš stát. A tady nutno podotknout, že my vyhráváme. Ano, stát se snaží nabídnout elektronický přístup, kde jen to jde – datovými schránkami, e-mailem, portálovými řešeními… Ale stejně musí před vstupy do svých budov instalovat papírové krabice, kam občané vhazují papírové formuláře a žádosti. Prostě proto, že jen velice malá část populace má své datové schránky, nebo občanský průkaz aktivovaný pro elektronickou komunikaci. V případě DS jsme v loňském roce překročili milion kusů, ale jen 165 000 patřilo fyzickým osobám, a eOP si pro elektronické využití aktivovalo 250 000 osob. Jen ty mohou dnes, naprosto bez problémů, komunikovat s veřejnou správou elektronicky pro osobní záležitosti. Pokud by náhodou již dnes platila novela bankovního zákona, která přináší tzv. Bank ID, mohlo by takových osob být 5 milionů. Pět milionů občanů tohoto státu by mohlo okamžitě využívat podané elektronické ruky státu, protože se jedná o osoby, které naprosto běžně komunikují elektronicky se svojí bankou, a to prostřednictvím tzv. elektronického bankovnictví. Těmi samými hesly, která používají pro vstup do své elektronické banky, by mohly přistoupit i ke službám státu. Elektronicky, na dálku a pohodlně.
Elektronicky se v této době aktivujeme. Pro dobrou věc a vzájemnou pomoc. Jsou zde různé platformy a iniciativy, které sdružují výrobce, poskytovatele technologií a hlavně nápady, nebo finanční sbírky zajišťující nákup všeho potřebného od roušek, respirátorů, jídla až po plicní ventilátory. V přímém přenosu můžeme vidět, že soukromý sektor je vždy o krok rychlejší, efektivnější, inovativnější. Je to logické, stát je stát, z principu je „zkostnatělejší“, protože musí dbát na určitá pravidla a to je často kapacitně i časově náročnější. Soukromý sektor je dynamický, inovativní, ale někdy jde o „neřízenou“ střelu. Je ale zřejmé, že spojení obojího, komerčního a státního, a jeho vzájemná spolupráce, ovlivňování a kontrola může být prospěšná pro nás všechny. I o tom v tomto čísle magazínu Egovernment najdete články.
Moc bych si přál, nám všem bych přál, aby pro nás byla současná situace poučením a po jejím odeznění jsme z těchto zkušeností vytěžili maximum, a to nejen v rámci elektronizace.
Přeji Vám vše dobré.
Michal Jirkovský, šéfredaktor