JAK ZRYCHLIT ÚŘADOVÁNÍ
Tématu umělé inteligence ve veřejné správě, respektive jejího vhodného nasazení ke zvyšování efektivity veřejné správy jsme se věnovali už několikrát. Obsáhle to bylo například v rámci debaty na konferenci v Mikulově v září loňského roku. Protože je to téma, které se vyvíjí překotně a pokračovali jsme v této diskuzi ve Studiu Egovernment i na první letošní konferenci Magazínu Egovernment, kterou tradičně pořádal v Jihlavě. Úvodní prezentaci k tématu právě zde měl Martin Mesršmíd, ředitel Digitální a informační agentury, který mimo jiné uvedl, že téma efektivity ve veřejné správě je do jisté míry za odměnu, neboť tato dvě slova se zase tak často nespojují. A ihned připustil, že je to asi tím, že jsou to do jisté míry pojmy velmi často protichůdné. I proto je podle něj vhodné přemítat nad tím, jak mohou právě nové nástroje AI tyto dva pojmy sblížit. Tedy jak moc skutečně může nasazení AI veřejnou správu zefektivnit?
Martin Mesršmíd se domnívá, že současný překotný vývoj v oblasti umělé inteligence, především s novými jazykovými modely, směřuje k tomu, že občan, nebo chcete-li klient veřejné správy, bude mít úplně nové možnosti, jak s veřejnou správou komunikovat a díky tomu dojde k novému nastavení mezi státem a občanem. Druhá rovina, která rovněž významnou měrou ovlivňuje efektivitu je pak vnitřní fungování úřadů. Jejich vnitřní architektura dozná v krátké době jistě významných změn, a to především na pozadí skutečnosti, kdy jednotliví úředníci budou disponovat expertními informacemi v rozsahu a časovém limitu, který se nedá srovnávat s tím, na co jsme byli běžně zvyklí. Dochází k vývoji a vzniku „osobních agentů“, kteří jsou schopni zpracovat velmi kvalitně odborné, vysoce odborné informace v konkrétním oboru, ať se jedná o právo, veřejné zakázky, či agendy veřejné správy. Díky tomu budou úředníci mít k dispozici podklady pro rychlejší, kvalitnější, a především jednotné rozhodování. Podstatné je však upozornit na skutečnost, že se jedná pouze o nástroje podpory. Nástroje, které mají být úředníkům k dispozici, jako pomocníci ve sběru a třídění informací. Samotné rozhodování však je, a i nadále by mělo zůstat na tom kterém úředníkovi.
Právě efektivita bude do budoucna, podle mínění Martina Mesršmída klíčovým pojmem. Jsme v určitém historickém momentu, kdy Evropa jako celek ztrácí svoji konkurenční výhodu, respektive v určitých směrech zaostává. Pokrokové modely AI, o kterých zde hovoříme, se rodí v USA, případně v Číně. Pokud ztrácíme konkurenceschopnost, znamená to jediné, musíme se naučit zvládat více práce za méně peněz. Platí to i pro veřejnou správu. Aby toho byla schopna, musí se naučit využívat nových nástrojů ve své každodenní práci. Určitou ukázkou naší „efektivity“ je Zákon o právu na digitální službu. Tomu jsme se zdaleka nevěnovali dostatečnou měrou a nyní se snažíme něco dohnat, nebo nějak tu situaci na poslední chvíli vyřešit a nezvládáme to. Takový přístup je nutné změnit. Hovoříme-li o existenci pomocných agentů, bude je mít k dispozici nejen veřejná správa, ale i občan tedy její klient. Občan bude schopen si takto například velmi snadno najít a rezervovat letenku, související dopravu či ubytování atp. A úplně stejně efektivně bude schopen komunikovat se státem a bude to vyžadovat. To, o čem bychom měli tedy uvažovat je, jak se bude vyvíjet konzumace digitálních služeb státu.
PROČ VEŘEJNÁ SPRÁVA NENÍ EFEKTIVNÍ?
V tomto směru jsou podle slov Martina Mesršmída faktory, které je možné ovlivnit právě například nasazením umělé inteligence, či digitalizováním služeb státu, ale jsou tam i faktory, které bohužel ovlivnit nemůžeme. Jedním z těch, zásadních, je například absence určitého „šéfa“, který by se na celý ten proces pod „sebou“ díval právě měřítkem efektivity, kdy jsou vynaloženy skutečně jen nutné prostředky a nikoli zbytečně něco navíc, tedy ten, který se snaží o modernizaci, nikoli však o zbytečné utrácení navíc. Naše zákony definují základní priority ve smyslu, že naše počínání musí být auditovatelné, musíme formálně naplnit určitý proces, ale neurčují nijak nutnost efektivity. Samozřejmě je v tomto smyslu problematické, že veřejná správa není schopna zaplatit dostatečný počet potřebných odborníků což je z pohledu snahy o efektivitu vyloženě limitující. A ještě jeden důvod pro neefektivitu, který vidí Martin Mesršmíd, je její neodměňování, nepropagování a nemotivování pracovníků k takovému jednání. Problém ve veřejné správě může nastat i tím, že k dosažení efektivity je nutné překročit nějaké hranice zaběhaného, toho, co je obvyklé. Nejen že takový pracovník nemusí být pochválen, ale může dojít i na restrikce. To jsou momenty, které ovlivnit možné je, stejně tak jako množství zbytečných činností, které musí úředníci vykonávat, případně jejich kumulace. Je určitě možné podívat se na to, jaké jsou interní směrnice řízení, co vynucují, zda nejsou v nějakém vzájemném rozporu či snad dokonce v rozporu s platnou legislativou. Jedná se totiž o značně velkou, historicky postupně vznikající množinu materiálů, ve kterých se vyznat vlastně není ani v lidských silách. Dá se říci, že tyto směrnice v současné době rozhodně nefungují jako návod, jak se má co dělat, ale pouze jako určité formální dokumenty. A právě umělá inteligence může v této oblasti výrazně pomoci „vyčistit“ toto množství směrnic, zjednodušit a nastavit tak, aby texty byly snadno pochopitelné (nyní jsou psány právnickým jazykem, běžnému člověku nestravitelným), aby se jednalo skutečně spíše o praktický manuál pro zaměstnance veřejné správy.
(NE)POUČENÝ OBČAN
Je pochopitelné, že běžný občan se ne tak úplně vyzná v zákonech, pravidlech a úředních postupech. Tváří v tvář úředníkovi nejsou zatím schopni se vždy domoci toho, na co skutečně mají nárok. Jak ale Martin Mesršmíd upozornil, blíží se doba, kdy bude mít většina občanů k dispozici něco co můžeme nazvat „digitální AI právník“. Tedy onoho agenta, který jim bude při kontaktu s úřady schopen dodat podklady co mohou požadovat, na co mají nárok, a jak se domoci konkrétní služby. Tyto nástroje budou vlastně schopné za uživatele vytvořit i konkrétní podání. Ve výsledku tak bude proti úředníkovi stát občan informačně a znalostně daleko lépe vybavený a zorientovaný. A bude po veřejné správě vyžadovat plnění toho nač má nárok. I to bude motorem vyšší efektivity. Úředník, který bude mít k dispozici vertikální agenty natrénované na konkrétní odborné oblasti bude mít v takovou chvíli přehled o tom, jak danou situaci odbavit, jak správně konkrétní agendu řešit a podstatné je, že tento postup bude v rámci úřadů sjednocený.
PROCESNÍ ANALÝZA
Díky AI dojde i na analýzy procesů. Proces na úřadech dnes je něco, co vlastně není vůbec jako proces řízeno. Předávání jednotlivých dokumentů, jejich doplňování, čekací lhůty, pokud toto zprůhledníme a odbouráme zbytečnosti, pak celý proces zjednodušíme, napřímíme a jsme schopni jednat efektivně. Pokud AI poskytneme informace o tom, komu, kdy a proč byly předávány jednotlivé spisy, dokumenty a podání, můžeme jednoznačně celý proces zmapovat. Samozřejmě, že procesní analýza je možná už dnes, ale do současné doby se jednalo skutečně o vysoce náročnou záležitost. Nasazení umělé inteligence ji usnadní a zrychlí.
Podle Martina Mesršmída je změna vnitřního fungování úřadu díky nasazení AI jedna z nejdůležitějších věcí, které nás čekají a jak sám řekl, doufá, že tyto změny nastanou rychleji než se jim státní správa stačí ubránit, nebo je nějak potlačit. Věří tedy tomu, že stát dokáže v krátkém čase dosáhnout dobrých výsledků.
A CO DIA?
Na závěr svého vystoupení se Martin Mesršmíd věnoval tomu, jak konkrétně chce Digitální a informační agentura v nejbližším období využívat nástrojů umělé inteligence. Jedním z takových by měla být například navigace v katalogu služeb. DIA připravuje jeho úplně nový navigační rámec, který by samozřejmě měl katalog zpřehlednit, ale bude rovněž nabízet nástroje AI. V současnosti je pro občana velice těžké, chce-li řešit konkrétní životní situaci, zorientovat se v tomto katalogu, a právě nástroje umělé inteligence mohou významně pomoci při jeho prohledávání a filtrování. Příslušné formuláře by se tak měly velice snadno předvyplňovat a to by se nakonec mohlo týkat i datových položek, které nejsou ve vlastnictví státu. Tady Martin Mesršmíd vidí velký příslib v podobě evropské peněženky (eWallet).
Martin Mesršmíd je tedy přesvědčen, že nasazení AI je pro veřejnou správu velká příležitost, která může řadu věcí posunout skutečně pozitivním směrem. Problém je trochu v tom, že samotné nasazování do celé veřejné správy v ČR zatím nikdo řádně nekoordinuje. Probíhají sice jednání o AI Actu, ale otázkou je, kdo bude mít gesci nad tímto dokumentem a kdo bude tyto změny řídit.