MAGAZÍN EGOVERNMENT 2/2022

---

NOVÁ KREV DO ŽIL EGONA

 

Patrně nejvíce sledovaným tématem současnosti v oblasti elektronizace veřejné správy v ČR je „transformace koordinace a řízení digitalizace“, tedy vládní záměr na úpravy kompetencí a především vznik Digitální informační agentury (DIA). Zájem o toto téma potvrdilo i hlasování v úvodu konference, kdy v „soutěži“ s ostatními možnými tématy byla DIA tou nejvíce žádanou. I proto k diskuznímu stolku na podiu usedl Ivan Bartoš, vicepremiér pro digitalizaci, aby tento záměr, který vládě předkládal, blíže vysvětlil, případně odpověděl na dotazy přítomných.

 

RYCHLÝ, VLÁDNÍ, NESTADARDNÍ

Poslanecká sněmovna v současné chvíli projednává jako sněmovní tisk č. 287 návrh novely zákona o právu na digitální služby. Právě novelizace tohoto zákona by měla zajistit vznik nové instituce, kterou je Digitální informační agentura. Ta by měla de-facto převzít koordinační roli budování a provozování e-governmentu v České republice. Určitá nestandardnost projednávání se projevila už v rámci meziresortního připomínkového řízení tohoto návrhu, které proběhlo ve zkrácené lhůtě a s redukovaným počtem dotčených orgánů. I tak se objevily připomínky MV ČR i MF ČR, ale vzhledem k tomu, že návrh vycházel z programového prohlášení vlády, byl i přes tyto výhrady vládou v polovině srpna schválen.

         Do Sněmovny tedy návrh dorazil ještě koncem prázdnin, bylo mu přiděleno, jak už řečeno, číslo 287 a poslanci jej projednali v prvém čtení na počátku září. Vlastně jeho projednávání připadlo přímo na stejný den, kdy se konala naše konference v Mikulově. I proto jsme museli na poslední chvíli upravovat program tak, aby vicepremiér mohl odjet a být včas ve Sněmovně. Další nestandardnost spočívala v požadavku Ivana Bartoše, aby Sněmovna přijala tento návrh již v rámci prvního čtení, a to v předložené podobě bez jakýchkoliv změn. Poslanci mu však nevyhověli a materiál postoupili do obvyklého procesu tří jednání s možností pozměňovacích návrhů, nicméně respektovali alespoň jeho požadavek na zkrácení lhůty pro projednávání ve výborech (na 30 dní). Znamená to tedy, že druhé čtení návrhu tohoto zákona může proběhnout nejdříve v polovině října. Samozřejmě nyní také bude záležet i na výsledcích voleb a celkové politické situaci. I proto se objevují kritické připomínky, které varují, že není zcela reálné přijmout zákon, který by skutečně umožňoval, aby Digitální informační agentura vznikla k 1. 1. 2023.

 

 

NENÍ TO APRÍL

Ivan Bartoš v rámci diskuze v Mikulově vysvětloval, že současná situace v rámci elektronizace veřejné správy v ČR dozrála do stadia, kdy je potřeba vytvořit určitou politicky rezistentní autoritu, která na jedné straně dokáže poskytovat expertní pomoc například s implementací, dokáže ale rovněž zajistit přenos know-how mezi jednotlivými resorty a zároveň řídit základ e-governmentu, kterým jsou základní registry a identifikační nástroje. Jak dále uvedl, vzor pro tento postup si vláda vzala ze států s vyspělým e-governmentem, jako jsou Estonsko, Velká Británie či Dánsko. To například, jak Ivan Bartoš zdůraznil, má hned čtyři takové agentury (jedna je srovnatelná s tím, co by měla zajišťovat naše DIA, tedy se věnuje standardům a nadresortním projektům, další pak zajišťuje kompletní IT podporu pro všechny resorty, třetí je zaměřena na nákupy - veřejné soutěže - a poslední pak řeší personální problematiku). Nám by podle slov Ivana Bartoše měla stačit jedna agentura - DIA. Fungovat  by měla už příští rok, konkrétně od 1. 4. 2023. A není to apríl, přestože je nutné upravit do té doby řadu zákonů, obstarat dost peněz, přesunout velké množství lidí a hodně nových přijmout.

 

PENÍZE BUDOU?

 

Jak bylo řečeno, výhrady k návrhu mělo mimo jiné i MF, které nechce poskytovat další finanční prostředky. Konkrétně „trvá na tom, aby se neinvestovalo do dalšího úřadu s větším počtem zaměstnanců, digitální transformace se má provést se stejným či menším počtem pracovníků, kteří se e-governmentem zabývají nyní.“ Vicepremiér Bartoš považuje takový postoj vůči jakémukoliv požadavku na další navyšování čerpání z rozpočtu za logický, nicméně se domnívá, že s ohledem na rozsah „pouhých“ 300 mil. Kč ročně se pro tento účel podaří peníze zajistit. Část by přitom měla být pokryta v rámci Národního plánu obnovy. Ivan Bartoš navíc zdůraznil, že konkrétně v příštím roce se bude jednat o plynulý náběh jak samotné agentury, tak jejích finančních potřeb. I proto je v otázce zajištění finančních prostředků optimistou.

 

A PERSONÁL?

 

Optimistický je Ivan Bartoš i v otázce zajišťování personálu DIA. V rámci návrhu zákona by měli být delimitováni někteří odborníci z MV (OHA a odbor eGOV), ale bude potřeba rovněž přilákat nové. Těm je Ivan Bartoš připraven nabídnout výhodnější podmínky mimotarifního zařazení. Nespecifikoval blíže, jakým způsobem by vedle sebe agentura postavila zaměstnance pod služebním zákonem přicházejícím z MV (tarifní třídy) a tyto nové experty. Uvedl jen, že by se mohlo jednat i o čerstvé absolventy, pro které by to mohla být zajímavá startovací zkušenost do profesního života. Otázkou je, zda bude skutečně tolik expertů k dispozici, jak si Ivan Bartoš představuje, neboť v souvislosti se směrnicí NIS2 dojde k výraznému rozšíření dopadu KYBEZ zákona až na 6000 „nových“ organizací. Je tedy velice pravděpodobné, že tyto „nově“ zařazené organizace budou rovněž shánět experty v oboru informačních technologií. Rozhodně bude tedy převis nabídky pracovních příležitostí v tomto oboru v rámci veřejné správy.

 

 

AGENTURA

         Nový úřad nebude ministerstvem. Návrh zákona jej definuje jako agenturu. Podle Ivana Bartoše je určitým příkladem pro model takové agentury například NÚKIB, který se postupně profiloval jako organizace s mezinárodním kreditem, jež má sílu stanovovat standardy v dané oblasti a přitom je nezávislá na momentálním sestavení vlády. Přesně tak by měla být podle jeho mínění realizována DIA.

         I když vznik určité apolitické autority podřízené premiérovi (či vicepremiérovi) dává smysl, kritizováno je rovněž rozdělení kompetencí. Jak bylo řečeno, části odborů z MV (konkrétně odboru hlavního architekta a odboru eGovernmentu) by se měly přesunout do této nové agentury. Tím by ale došlo k oddělení elektronizace od procesů, což je předmětem části kritiky. Jejich spojení bylo totiž nespornou výhodou umístění e-governmentu na MV ČR. Kritikům transformace, má-li proběhnout v uvedeném rozsahu, rovněž vadí počet „zasažených“ zákonů, které bude potřeba upravit. Jedná se minimálně o služební zákon, kompetenční zákon, zákon o státním rozpočtu, základních registrech, o ISVS či o elektronických úkonech a autorizované konverzi. Vicepremiér pro digitalizaci však tvrdí, že po legislativní stránce je vše pečlivě připraveno, a co se týče výsledku, je optimistický. Digitální informační agentura vznikne! Není podle něj podstatné, jestli skutečně začne pracovat 1. 4. 2023, nebo s nějakým mírným zpožděním.

 

 

 

 

 

CO ZNAMENÁ TRANSFORMACE

 

Doposud jsme hovořili o momentálně nejviditelnějším a nejdiskutovanějším bodu celé uvažované transformace. Jejím výsledkem, tak jak si ji vláda schválila, by měly být i další kroky:

 

1. vznik sekce pro digitalizaci a digitální transformaci (pod úřadem vlády);
2. vznik Digitální informační agentury – vznikne transformací SZR a delimitací některých útvarů MV. Ročně bude potřeba cca 300 mil. Kč. Dojde k vytvoření 128 nových pracovních míst, přesunu 187 stávajících pracovníků z jiných úřadů;
3. vznikne Národní datové centrum;
4. dojde ke změnám v rámci SPCSS a NAKIT.

 

 

HARMONOGRAM

 

Specifikace zadání pro právní úpravu – do 15.3. 2022

Zpracování návrhu právní úpravy – do 15.4. 2022

Předložení právní úpravy vládě – do 1.5. 2022

Předložení právní úpravy Poslanecké sněmovně – do 15.5. 2022

Projednání právní úpravy ve sněmovně – do 30.9. 2022

Projednání právní úpravy Senátem – do 15.11. 2022

Nabytí účinnosti právní úpravy – 1.1. 2023

 

 

 

 

 

 

 

EG - 2/2022