DOBRÝ POCIT
Jestliže jste letos zavítali do Mikulova na naši konferenci e-government 20:10, nebo si ji pustili ze záznamu, který je k dispozici na stránkách konference (můžete najít ZDE), pak jste museli mít docela dobrý pocit. Po letech neustálého poklesu se Česká republika v hodnocení OSN – EGDI posunula o patnáct příček nahoru. Všichni přítomní (fyzicky či videokonferenčně) zainteresovaní nás ubezpečovali, že toto není náhodné a ojedinělé, ale že se jedná o trend, který bude rozhodně trvalý. A navíc přidali věštbu, že za dva roky (hodnocení EGDI se realizuje vždy jednou za dva roky) budeme jisto jistě na pozici dvacáté (což by znamenalo skok téměř o dvacet pozic). Při těchto projevech bylo hojně používáno sousloví „klientsky orientovaná“, nebo „přívětivá veřejná správa“. Jak říkám, člověk z toho musel mít dobrý dojem.
Není nad osobní zkušenost. Patrně, abych se probral z ohromení, kterým na mě tato diskuze zapůsobila, podařil se mi husarský kousek. Ztratil jsem osobní doklady. Ale tak, že všechny. Tedy občanský průkaz, řidičský průkaz, technický, průkaz pojištěnce, lítačku na MHD, platební karty. Prostě když něco, tak pořádně. A tak mě čekalo úřední kolečko. Víte, už dvacet let, co vydáváme magazín Egovernment a organizujeme konference s tématikou elektronizace veřejné správy, slýchávám heslo „obíhat mají data, ne občané“. Tak trochu jsem tušil, že stále ještě, i po těch dvaceti letech, není plně v platnosti. Přesto jsem byl překvapen. A neměl jsem z toho dobrý pocit.
PLATEBNÍ KARTY
Peníze na prvním místě, že? A tak volám do banky, jaký jsem šikula a že potřebuji zablokovat sbírku karet. Identifikace/autentizace po telefonu, karty zablokovány. O nové si mohu požádat rovnou, nebo si sednout k počítači a vyřídit to ve svém internetovém bankovnictví. Raději takové věci vidím, takže děkuji. Zatím mi stačí jistota, že karty nefungují. Odpoledne pak usedám k počítači, volím typ karet a rozsah služeb. Hotovo, celkově cca 15 minut. Karty by poštou měly dorazit do pěti dní, přes internet je následně aktivuji.
OBČANSKÝ PRŮKAZ
Pro občanský průkaz si musím dojít osobně. Vzal jsem s sebou rodný list, strávil 30 minut na cestě a díky nulové frontě byl hned na řadě. Vyplnil papírové formuláře s informacemi, které už veřejná správa skutečně má k dispozici, nechal se vyfotit a dostal papírovou náhradu, která však není plnohodnotnou náhradou. Navíc informaci, že OP budu mít za tři týdny a ať si do té doby rozmyslím, jestli tam chci aktivovat nějaký ten elektronický čip.
ŘIDIČSKÝ PRŮKAZ
Vzal jsem papírový leták, který měl být úředním dokladem o momentální neexistenci mého OP, a vyrazil na jiný úřad v jiné části města řešit řidičský průkaz. Přece jezdit se musí, ne? Cesta dalších třicet minut, fronta na 90 minut. Klika, že jsem ještě ve vyvolávacím systému vylosoval číslo pro dnešní den – a hlavní cenu vyhrává … tak nic, tombola se nekonala. Sličná slečna v roušce byla neoblomná. Bez dalšího dokladu s fotografií nebude nic. „Ale já mám papírek o občance a rodný list. A fotografii máte v počítači, tak se jukněte, vždyť poznáte, že jsem to já,“ říkám si, že se nedám a že jsem šikula, když poukazuji, že data, včetně mé fotografie, jsou v té bedně, která stojí mezi námi. „Kdepak, to nejde, musím Vás ztotožnit podle nějakého dokladu,“ omlouvá se mi, usmívá se na mě (tuším ten milý úsměv pod rouškou), skoro mě chlácholí. Nakonec z toho vycházím alespoň s remízou, když získám náhradní řidičský průkaz (tedy vlastně zase potvrzení o tom, že ten skutečný jsem ztratil a ten další skutečný teprve dostanu), ale alespoň s tím mohu jezdit a ten původní je označen jako neplatný, kdyby jej chtěl někdo nějak zneužít. Jsou tři odpoledne, to už na žádný další úřad nemá cenu jezdit, jdu domů.
LÍTAČKA
Abych mohl po těch úřadech cestovat s klidným svědomím, volám na „lítací“ linku – Operátor ICT. Ptám se, kam a kdy nejlépe bych měl zaběhnout, abych si ji obnovil, a jak tak asi dlouho to bude trvat (už jsem po zkušenostech s řidičským a občanským průkazem trochu opatrnější). Slečna na druhém konci mi říká, ať nejsem „debil“ (tedy samozřejmě kulantnější formulací), ať nikam nechodím, že bych tam stál zbytečně frontu. Že když si do telefonu stáhnu aplikaci Lítačka a sednu k počítači, kde se připojím ke svému účtu (pidlitacka.cz), který u Operátora ICT mám, mohu si nahrát svůj kredit do mobilu, tedy mít lítačku v mobilu a tu původní zneplatnit. Funguje to. Zabralo to 10 minut.
ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNA
S novou vírou v dobré výsledky se přihlašuji do svého účtu u zdravotní pojišťovny. Tady to není tak přehledné a intuitivní jako u lítačky, a tak prošťourávám různé varianty, až vypadne jako nejrozumnější e-mail. Výsledkem elektronické komunikace je informace, že nový průkaz pojištěnce obdržím poštou. Za dva, až tři týdny. Tak jo. Je 17:00, dnes už nic.
TECHNICKÝ PRŮKAZ
Další den vyrazím na další (v pořadí již třetí) úřad s papírovým velkým technickým průkazem, papírovou náhražkou občanky a sebedůvěrou, že to dám. Nakonec se ukázalo, že největším problémem bylo trefit do správných dveří (vyvolávací systém zuřivě bliká moje číslo) a vyplnit papírovou žádost s údaji, které už mají ve svých počítačích (jen abych tam nenapsal něco blbě). Malý technický průkaz je nakonec vypečen (zataven) během 5 minut, celková doba na úřadě asi 45 minut. To se dá vzít jako pozitivní.
CO DÁL
Celkem zatím, a to jsem v mezičase, jsem strávil běháním po úřadech cca 8 hodin, tedy jeden pracovní den. Až dostanu OP, pro kterou si musím opět osobně, budu moci zaskotačit za tou smutnou princeznou a požádat ji o řidičský průkaz, ona si vezme do ruky můj nový OP, vyťuká potřebné údaje a zjistí, že jsem to skutečně já. Možná budu muset vyplnit další papírovou žádost, a hlavně budu muset čekat další lhůtu, než si budu moci zase osobně pro průkaz dojít.
ČAS JSOU PENÍZE
No, nejsem žádný vrcholový manažer, takže mi tím časem, kdy jsem obíhal a ještě budu obíhat úřady, žádné velké miliardy neutekly. Ale tak trochu mi připadá, že mě tím někdo pekelně potrestal za všechny ty prezentace o světlých zítřcích, které nám elektronizace přináší. Každopádně, jednoznačným vítězem mého soukromého průzkumu se stala Lítačka a Operátor ICT. A já si tak říkám, proč to podobně nejde i ve věcech úředních?
Proč není OP, ŘP a další v podobě nějaké aplikace, kterou mohu mít, díky autorizaci, ať již přes DS, či dvoufaktorově přes mobil, právě v mobilu? Proč data, která jsou uvnitř veřejné správy (OP, ŘP, TP), musím znovu a znovu psát na papírovou žádost? Proč vůbec je to tak složité, stačil by přece jeden identifikátor (třeba OP), který může být kartičkou, nebo kódem v mobilu, a tím se mohu prokazovat komukoliv, kdo má příslušnou čtečku? Možná jsem naivní idealista odtržený od reality, a v tom případě budu rád za umírnění svých představ, ale měl jsem dojem, že žijeme v době, kdy jsou naše data kdesi shromážděna a podle autorizace a míry oprávnění mohou být sdílena tím či oním kontrolním orgánem. Pokud to nebude takto fungovat, domnívám se, že neposkočíme o oněch dvacet pozic v mezinárodním hodnocení. Ale snad, tak jak v úvodu vyplývá z vyjádření a prezentací MV ČR, se vše začne měnit po 1. 2. 2021. Máme se tedy nač těšit.
Michal Jirkovský
šéfredaktor